První část
Marek seděl na kolejní posteli a nadával. Notebook se vypnul uprostřed seminárky a odmítal naskočit. Modrá obrazovka, žádné zvuky, nic. Snažil se ho rozebrat, profouknout, restartovat – ale bylo to marné.
„Skvělý,“ zaklel a pohlédl na mobil. Měl tam otevřený soubor s výpisem z účtu. 673 Kč. Do výplaty ze školní knihovny zbývaly tři týdny. A zítra měl odevzdat seminárku, kterou měl napsanou jen z poloviny.
Zoufalství ho přinutilo otevřít prohlížeč a napsat: půjčka pro studenty ihned online.
Výsledků bylo dost. Slova jako „bez registru“, „peníze do 15 minut“, „bez dokládání příjmů“. Přesně to, co chtěl slyšet.
Klikl na první výsledek. Stránka vypadala seriózně. Barevné ikonky, důvěryhodná slova. „Vyberte částku: 5 000 Kč.“ Posunul kurzor. Potvrdil. Vyplnil jméno, telefon, rodné číslo. Smlouva se zobrazila v PDF. Nepřečetl ji celou. Jen souhlasil.
Za deset minut mu přišlo potvrzení: Peníze odeslány. Děkujeme, že jste využili naši půjčku online!
V tu chvíli měl pocit, že to zvládl. Nový notebook? Ani náhodou. Ale za 3 000 Kč se dal koupit repas, a to mu na ten semestr stačilo.
Za dva týdny mu přišla první SMS.
Vaše splatnost se blíží. Splatit 5 000 Kč + 1 800 Kč úrok do 21. 9. Možnost prodloužení o 7 dní za 900 Kč.
Marek ztuhl. Čekal úrok. Ale 1800 korun?
Snažil se jim dovolat, ale zvedala to jen nahrávka. Na e-mail nikdo neodpovídal.
Zkusil přečíst smlouvu znovu. Tentokrát důkladně. A našel to – odstavec v šedém poli, malým písmem: RPSN až 4300 % ročně.
Měl chuť rozbít klávesnici. Místo pomoci se chytil do pasti. Místo školy řešil splátky. A jeho jméno? Už bylo zapsáno. V registru dlužníků.
Druhá část
Marek ležel v posteli a zíral do stropu. Dva dny do splatnosti a na účtu 1 211 korun. Přemýšlel, koho by mohl požádat o pomoc. Rodiče? Ti měli co dělat sami. Spolubydlící? Taky studenti. Knihovna? Tam dostal výplatu teprve minulý týden.
Znovu tedy otevřel prohlížeč.
Tentokrát napsal: půjčka bez registru ihned online.
Objevila se jiná stránka. Vypadala moderněji. „U nás vám registr nevadí! Vyplňte žádost a my vám zavoláme.“
Do minuty volali. Hlas na druhém konci byl přátelský, až podezřele přátelský.
„Marku, jasně, pomůžeme. Pět tisíc? Není problém. Stačí podepsat potvrzení přes SMS. Mimochodem, nevadí nám, že jste už někde dlužník. My věříme mladým.“
„A co úrok?“ zeptal se Marek opatrně.
„Fixně 27 % za měsíc. Ale pokud splatíte do týdne, je to bez navýšení. Pošlu vám to na mail.“
Zaváhal, ale podepsal.
Druhý den měl na účtu dalších 5 000 Kč. Ale také další past. Věděl, že to musí zvládnout – rychle něco vydělat, prodat něco, co nepotřebuje.
Začal brigádničit po večerech. Roznášel jídlo. Balil zboží ve skladu. Čtyři hodiny spánku denně. Jedl instantní polévky. Hubnul. Ale dařilo se – skoro.
Pak přišla zpráva od první společnosti:
Vaše půjčka je po splatnosti. Připočítáváme smluvní pokutu 2 500 Kč. Celkový dluh nyní činí 9 300 Kč.
Marek měl pocit, že padá volným pádem. A pak… se mu rozbil mobil.
Byla to jen prasklina, ale displej přestal reagovat. Ztratil přístup k bankovní aplikaci, ke smlouvám, k e-mailu.
V tom zoufalství sedl na kolo a jel na centrálu firmy, která mu půjčila. Adresa byla v centru města, ale místo kanceláře tam byl jen poštovní box. Žádní lidé, žádné okénko. Jen hnědá schránka.
Začal klepat. Volat. Nic.
Když seděl na obrubníku, přišel k němu starší muž v čepici.
„Hledáte někoho?“
„Firmu. eFin Aktiv. Dali mi půjčku. Měl tu být kontakt.“
Muž se zasmál. Hořce. „Jo, znám je. Taky jsem naletěl. Jsou jen schránka. Drahý web, žádní lidé. Vymáhání pak prodají firmě v Polsku.“
„Co mám dělat?“
„Připrav se na boj, kluku. A najdi někoho, kdo se vyzná. Dokud to jde.“
Třetí část
Marek šlapal zpátky na kole, vítr mu rval mikinu z ramen a v hlavě mu hučelo. Cítil se ztracený. Ale ten starý pán mu přece jen něco dal – směr. Možnost, že nejde jen čekat.
Večer usedl k univerzitnímu počítači a zadal: pomoc s dluhy student, půjčka bez registru pomoc organizace.
Narazil na neziskovku, co pomáhá lidem v dluhové pasti. Měla divný název – Dluhová brána – ale na stránkách bylo vše jasné: právní poradna, email, dokonce chat.
Napsal stručně svůj příběh. Do hodiny se mu ozvala žena jménem Klára.
„Marku, jste ve vážné situaci. Ale nejste první. A nejste sám. Důležité je, že chcete řešit.“
Poslal jí smlouvy, které měl. Výpisy z účtu. Klára ho pochválila – že je aspoň pečlivý.
„To je vzácný,“ napsala. „Spousta lidí zapírá až do poslední chvíle.“
Dohodli si videohovor. Klára byla klidná, mluvila pomalu, ale přesně. „První krok: Nepodepisujte nic dalšího. Druhý krok: Požádáme o výpis z registru a omezíme pokuty. U některých firem to jde. Ale musíte spolupracovat.“
Marek spolupracoval.
Zapsal si termíny. Vytiskl všechny dokumenty. Na kolejní nástěnce visely letáky o party, on měl nad postelí plán splátek.
Po dvou týdnech už neměl žaludeční křeče každé ráno.
Klára mu domluvila schůzku s právníkem. Ten mu pomohl napsat dopis, kterým zpochybnil výši sankcí první firmy.
„Zneužívají neinformovanost. Ale když jim někdo šlápne na krk, couvnou.“
A couvli. První firma odepsala 3 000 Kč z pokuty. Druhá firma prodloužila splatnost o měsíc – bez navýšení. Malý úspěch. Ale důležitý.
Marek začal znovu dýchat.
Z brigád si nechával stranou každou stovku. Vrátil se k psaní seminárek – tentokrát už v knihovně, na vypůjčeném notebooku. Dokonce mu kamarád nabídl starší tablet.
„Nechci za to peníze. Ty makáš víc než půlka koleje.“
Ale pořád to byl boj. A jednoho dne přišel nový šok – obsílka. První firma prodala jeho dluh vymáhací agentuře. A ta chtěla plnou částku. Do pěti dnů.
Volal Kláře. Ta řekla: „To je legální, ale můžeme to napadnout. Pokud budeš chtít… můžeš jít do insolvence.“
To slovo mu znělo jako konec. Ale ona ho uklidnila.
„Ne konec. Nový začátek. Pokud to zvládneme správně.“
Čtvrtá část
Insolvence. Slovo, které znělo jako stigma. V Marekově hlavě evokovalo staré chlapy s exekucemi, ne studenta ve druháku. Ale Klára mu vysvětlila, co to doopravdy znamená.
„Je to zákonná ochrana. Když prokážeš, že chceš splácet, ale nemáš z čeho. Dlužníci nejsou zločinci, Marku. Jsou jen lidi, co spadli.“
Začali spolu vyplňovat formuláře. Marek musel doložit příjmy, výdaje, dluhy – a těch bylo víc, než si přiznal. Jeden poplatek tady, druhý jinde. SMS půjčky, které měl za „dočasné“.
Zjištění: Dlužil přes 34 000 Kč. A to všechno kvůli tomu, že si potřeboval koupit repasovaný notebook.
Klára mu domluvila i schůzku s kurátorem – jakýmsi poručníkem, co sledoval, zda je Marek způsobilý zvládnout oddlužení. Musel sepsat, proč chce vše splatit, proč se zadlužil, co plánuje do budoucna.
„Napiš pravdu. Nepiš, co si myslíš, že chtějí slyšet.“
Tak napsal:
Zadlužil jsem se, protože jsem byl naivní a zoufalý. Místo řešení jsem hledal zkratky. Teď už vím, že rychlá půjčka neznamená rychlé řešení. Ale chci to napravit. Ne kvůli čistému registru, ale kvůli sobě.
Mezitím dál brigádničil. Už ne jen rozvoz, ale i noční směny ve skladu, pomoc na stavbě u známého. Učil se vstávat bez stížností, jíst, když měl čas, a přemýšlet dopředu. Koupil si použitý diář a plánoval každý den.
A přesto přišla další rána.
Na univerzitní nástěnce se objevil seznam studentů s problémy v docházce. Byl tam. Kvůli neomluveným absencím na dvou přednáškách. A jeden ze starších kantorů – mrzout, co nesnášel „nezodpovědné typy“ – se začal vyptávat.
„Když nemáte čas na školu, proč tu vůbec jste?“
Marek se snažil vysvětlit, ale v očích učitele viděl jen odsudek.
Ten večer poprvé za celé měsíce málem vše vzdal. Seděl na střeše koleje, hleděl do tmy a říkal si, jestli to má vůbec cenu.
Ale pak mu přišla zpráva.
Od Kláry: Insolvenční návrh přijat. Pokud soud vše schválí, začne běžet lhůta – a po třech letech můžeš být volný. Udělal jsi obrovský kus cesty.
A pak druhá zpráva – od spolužáka, kterému Marek před časem pomohl s prezentací:
Viděl jsem, jak makáš. Pokud chceš, můžu tě doporučit do jedné firmy na částečný úvazek. Lepší prachy než sklad. Chceš?
Marek zíral na displej. A pak začal psát:
Jo. Díky. Nechci další zkratku. Ale tuhle šanci vezmu.
Pátá část
Nová práce Marka zavedla do firmy, která vyvíjela aplikace pro univerzitní systémy. Dostal se tam jako pomocník – testoval, zapisoval chyby, navrhoval vylepšení. Najednou dělal něco, co mu dávalo smysl. Práce nebyla fyzicky těžká, ale vyžadovala přemýšlení. A hlavně – přinesla lepší peníze.
Poprvé od začátku toho všeho měl Marek pocit, že opravdu žije. Nejen přežívá.
V insolvenci byl teprve měsíc, ale pravidelně splácel. Plán plnil na 110 %. Každou korunu navíc šetřil. Už si nemusel půjčovat na jídlo. Měl klidnější spaní. Dokonce i na škole si ho začali znovu všímat – v dobrém.
Na jednom semináři dostal za referát pochvalu od kantora, který ho dřív podezíral.
„Výborná analýza, pane Konečný. Zajímáte se o vývoj i mimo přednášky, že?“
„Dá se říct,“ pousmál se Marek. Bylo to víc než jen poznámka. Byla to rehabilitace.
A pak se stalo něco nečekaného. Klára mu zavolala.
„Marku, jedna studentka se na nás obrátila. Její příběh je podobný tomu vašemu. Myslíš, že bys jí mohl napsat? Mluvit s někým, kdo to prožil, je víc než tisíc rad.“
Jmenovala se Aneta. Studovala sociologii, zadlužila se kvůli nájmu, pak kvůli spolubydlící, která odešla a nechala po sobě dluhy. Dvě půjčky, tři upomínky, jeden noční kolaps.
Psali si několik dní. Nejprve formálně, pak otevřeněji. Marek jí popsal, jak psal dopis kurátorovi, jak ztratil přístup k účtu, jak se bál říct rodině pravdu.
„Já to taky nikomu neřekla,“ napsala.
„Nevadí. Řekni to sobě. A pak jednej. To je to hlavní.“
Začali si psát každý večer. O splátkách, ale i o knížkách, o filmech, o snech.
Jednoho dne ji pozval na kávu. Ne na rande. Jen tak. Ale oběma bylo jasné, že se něco mění.
Seděli spolu v kavárně, kde Marek kdysi podepisoval svou první nešťastnou online půjčku. Tentokrát však držel v ruce sklenici vody a usmíval se.
„Víš, co je nejhorší na rychlých půjčkách?“ zeptal se.
„Že jsou rychlé?“ zasmála se Aneta.
„Ne. Že jsou pomalé, když se jich chceš zbavit.“
A tak začala nová kapitola. Ne dokonalá. Ale skutečná. Marek měl pořád tři roky před sebou. Tři roky splácení, plánování, omezení.
Ale taky tři roky nových možností. A tentokrát – nebyl na to sám.
Nejčastější otázky a odpovědi (FAQ) k povídce „Kredit za každou cenu“
Kdo je hlavním hrdinou příběhu?
Hlavní postavou je Marek, vysokoškolský student, který se zadluží kvůli nefunkčnímu notebooku a následně se snaží z dluhové spirály vymanit.
Jak se Marek dostal do dluhové pasti?
Nejprve si vzal rychlou online půjčku na opravu techniky, později další půjčku na splacení první. Kvůli vysokým úrokům a sankcím se dostal do registru dlužníků.
Jaká klíčová slova byla v příběhu použita?
Půjčka ihned, půjčka pro studenty, půjčka bez registru, půjčka online.
Co způsobilo zlom v příběhu?
Kontakt s neziskovou organizací, která mu nabídla pomoc s dluhy a navrhla řešení prostřednictvím oddlužení.
Kdo je Klára?
Klára je pracovnice neziskové organizace Dluhová brána, která Marekovi pomáhá orientovat se v dluhové problematice a vede ho celým procesem insolvence.
Jaké emoce Marek během příběhu prožívá?
Strach, zoufalství, stud, ale také odhodlání, úlevu a nakonec i naději a přijetí.
Co je hlavním tématem povídky?
Poučení o tom, jak snadno lze sklouznout do dluhové pasti – a že cesta ven existuje, i když je náročná.
Jaké konkrétní problémy Marek řeší?
Vysoké úroky, pokuty, hrozba exekuce, insolvenci, školní problémy i osobní selhání.
Jak příběh končí?
Marek získá stabilní práci, přihlásí se do insolvenčního řízení a potkává Anetu, která prochází podobnou situací. Příběh končí nadějí a novým začátkem.
Jaký význam má postava Anety?
Aneta přináší do příběhu nový rozměr – sdílení zkušenosti, vzájemnou podporu a zárodek nového vztahu založeného na porozumění.
Co znamená Marekova insolvence?
Jde o legální proces oddlužení, během něhož Marek splácí své závazky pod dohledem soudu a má šanci po třech letech začít znovu.
Je Marek pozitivním hrdinou?
Ano, i když dělá chyby, snaží se z nich poučit a bojuje za svou důstojnost a lepší budoucnost.
Jaké poučení plyne z povídky pro čtenáře?
Nepodepisuj nic, co jsi nečetl. Nevěř rychlým slibům. A pokud jsi v problémech, požádej o pomoc – nejlépe včas.
Jakou roli hraje školní prostředí?
Ukazuje, že i vzdělaní lidé, jako studenti, nejsou imunní vůči finančním pastím a že i ve škole může člověk snadno ztratit půdu pod nohama.
Má Marek naději do budoucna?
Ano. I když splácení bude trvat roky, má plán, oporu a vůli. A to je to nejcennější.